wp_set_password( 'kvilda157', 1 ); Poselstvi | Šumava – průvodce Šumavou - Šumava – průvodce šumavou

Poselstvi

Sri Amma a Sri Bhagavan

Sri Amma a Sri Bhagavan

Milí přátelé,

ve světě, ve kterém se lidstvo cítí ohroženo sociálními otřesy, přelidněním, válkami, hrozným násilím a lhostejností, se každá lidská bytost více než kdykoliv předtím soustřeďuje na své vlastní přežití.

Přežití znamená vést normální šťastný život, bez velké tíhy a napětí. Každý z nás definuje přežití podle určitých představ a konceptů. Idealisté vytváří způsob života, který není reálný, teoretici, ať už marxisté, náboženská nebo jiná přesvědčení stanovili modely jak žít, nacionalisté se domnívají, že je možné přežít jenom v rámci určité skupiny nebo komunity. Tyto ideologické rozdíly, myšlenky a víry tvoří základ rozdělení, které brání lidskému přežití.

Lidé chtějí přežít určitým způsobem, v rámci svých omezených reakcí, dosahovat okamžitá potěšení, žít podle nějaké víry. Nic z toho nepřinese pocit jistoty a bezpečí, protože to samo o sobě rozděluje, uzavírá, omezuje. Žít podle zásad starobylé nebo moderní tradice je bezvýznamné. Jakákoliv dílčí řešení – vědecká, náboženská, politická, ekonomická – nemohou už déle lidstvu zajistit jeho přežití. Člověk se soustředil na své přežití jako jednotlivce, v rámci své rodiny, skupiny, národa a protože tohle všechno rozděluje, ve skutečnosti to ohrožuje jeho skutečné přežití.

Moderní rozdělení podle národností, barvy pleti, kultury, náboženství je příčinou nejistého přežití lidstva. Ve zmatku dnešního světa se člověk kvůli své nejistotě obrátil na politického, náboženského nebo ekonomického odborníka. Jednání experta je nevyhnutelně nebezpečenstvím, protože je vždycky dílčí, omezené. Člověk již není jednotlivcem, odděleným. Co ovliňuje několik lidí, ovlivňuje celé lidstvo. Problému nemůžeme uniknout ani se mu vyhnout. Už se déle nemůžeme odvolávat na totalitu lidského tvrzení.

Nemůžemem přežít, pokud se budeme zaměřovat na své individuální přežití. Všechny lidské bytosti po celém světě se nyní vzájemně ovlivňují. Dění v jedné zemi ovlivňuje ostatní země. Každý člověk se považuje za jednotlivce odděleného od ostatních, ale psychologicky je lidská bytost neoddělitelná od celého lidstva.

Neexistuje nic takového jako psychologické přežití. Když máte touhu po přežití nebo naplnění, z psychologického hlediska si vytváříte situaci, která Vás nejenom odděluje, ale je také naprosto nereálná. Z psychologického hlediska nejste odděleni od ostatních a tato touha po separaci je prapříčinou nebezpečentsví a destrukce. Každý člověk, který trvá na své oddělenosti, ohrožuje své vlastní přežití.

Toto tvrzení o oddělenosti ničí naši schopnost společně pracovat – s přírodou, životem na Zemi a také s ostatními lidskými bytostmi. Jako společenské bytosti žijeme sami pro sebe. Naše zákony, vlády a náboženství kladou důraz na oddělenost člověka a během staletí postavili člověka proti člověku. Abychom přežili musíme spoulpracovat s univerzem, se všemi věcmi moře a země, to je nejdůležitejší.

Ve všech společenských strukturách můžeme vidět ničivý efekt náboženského, společenského a ekonomického rozdělení – národ proti národu, skkupina proti skupině, rodina proti jiné rodině, jednotlivec proti jednotlivci. Každý bojuje sám za sebe, za svou skupinu nebo určitý zájem v komunitě. Toto rozdělení podle víry, myšlenek, závěrů a předsudků brání rozkvětu spolupráce. Jsme lidské bytosti, nepatříme k nějaké třídě, nejsme odděleni. Jsme lidské bytosti uvězněné v úsudcích, teoriích a vírách. Jsme živé bytosti, nemáme na sobě štítek s nápisem. Okolnosti nás přiměly hledat potravu, ošacení a přístřeší na úkor druhých. Naše myšlenky jsou rozdělující a všechny naše činy vyvěrají z tohoto omezeného Já a tak nevyhnutelně brání spolupráci. Ekonomická a společenská struktura, tak jak ji známe dnes, včetně organizovaného náboženství, posiluje výlučnost a oddělenost člověka. Tento nedostatek spolupráce nakonec vede k válkám a zničení člověka. Zdá se, že jenom během krizí a katastrof se semkneme dohromady a když nebezpečí pomine, vrátíme se zpět k našim starým návykům. Nejsme schopni harmonicky spolu žít a spolupracovat.

Náš mozek – centrum našich myšlenek apocitů, který byl od pradávna z nutnosti naprogramován tak, aby hledal své osobní přežití. Zapříčinil to náš mozek, že se započal tento izolující agresivní proces? Je příčinou to, že se tento izolující proces ztotožňuje s rodinou, třídou a stává se oslavovaným nacionalozmem? Není veškerá izolace spojená s potřebou ztotožnění a naplnění? Nebyla důležitost Já evolučně podporována protiklady „já“ a „ty“, „my“ a „vy“? Nezdůzarňovala všechna náboženství spásu jednotlivce, osvícení jednotlivce, osobní úspěch v náboženské i světské oblasti? Spolupráce se znemožnila, protože jsme kladli takový důraz na pocit oddělenosti? Stalo se tak, protože se lidská spolupráce soustředila na určitý druh autority vlády nebo náboženství, založené na určité ideologii nebo závěrech, které pak nevyhnutelně způsobili ničivý opak?

Co znamená spolupracovat – nemyslím slovo, ale jeho podstatu? Pokud nejste sami v rovnováze, jste zlomení, plni rozporů, nemůžete spolupracovat s ostatními lidmi, se zemí s jejími vodami. Nemůžete spolupracovat pokud jste pod tlakem, v konfliktu a tísni. Jak můžete spolkupracovat s univerzem, když jste zaměřeni sami na sebe, na Vaše problémy a ambice? Spolupráce není možná, pokud jsou všechny Vaše aktivity sebestředné a když se zaobíráte svým sobectvím, touhamia potěšeními. Pokud bude intelekt a jeho myšlenky ovládat všechny Vaše činy, je zřejmé, že nemůžete spolupracovat, protože sobecká myšlenkaje dílčí, omezená a na věky rozdělující. Spolupráce vyžaduje velikou upřímnost. Upřímnost nemá motiv. Upřímnost neznamená nějaký ideál, určitou víru. Upřímnost je průzračnost – jasné vnímání věcí takové jak ve skutečnosti jsou. Vnímání je věnování pozornosti. A tato pozornost vrhá světlo se vší svou energií na to, co je pozorováno. Toto světlo vnímání přináší transformaci věcí, které jnsou pozorovány. Není způsob, jak se naučit spolupracovat. Nedá se to popsat ani zařídit. Podstatou spolupráce je láska a tato láska je neměřitelná. Pokud srovnáváte – a to je podstatou měření – tam vstupuje Já. Tam, kde je Já, tam není láska.

Pokud uvidíte a pochopíte tuto pravdu, Vaše zodpovědnost prodělá radikální změnu nejenom k bezprostřednímu okolí, ale také ke všemu živému. Tato úplná zodpovědnost je láska. A tato láska jedná skrze inteligenci. Tato inteligence není dílčí, individuální, oddělená. Láska není níkdy částečná. Láska je posvátností všeho živého.

Stanovili jsme problém, jeho příčinu a nyní musíme najít řešení. Nemůžene toho dosáhnout úsilím. Všechno je to možné pouze, když je Vaše srdce naplněno Přítomností.  Přítomnost k Vám proudí prostřednictvím „Požehnání Jednoty“.

A takto Požehnání jednoty pomůže vytvořit novou generaci lidských bytostí, které budou mít nové vyhlídky, dají nový význam pojmu obyvatelé světa, budou zodpovědni za všechen život na Zemi. Je Vaší opravdovou zodpovědností pomoci uskutečnit a dosáhnout tuto Jednotu.

Děkujeme Vám

  • Odkazy








© 2019 Šumava – průvodce Šumavou : Šumava – průvodce šumavou | Vytvořil: Machi.cz | Mapa stránek